Burčák cup 2003

Tak a máme to za sebou. Sezóna je oficiálně ukončena. Tuto sobotu se uskutečnil již dříve avizovaný burčákový turnaj losovaných trojic. Od začátku se ho z modřických sokolíků zúčastnili Petr Bubniak, David Rožek, Radim Havránek a Radek Pelikán (Franta Kalas a Peťa Gulda dojeli až na plánovanou exhibici). Každý z nich byl nasazen do jedné trojice, aby se nenalosovali k sobě. To by mohlo způsobit těžkou újmu na jejich psychice, protože by měli jen malou naději na celkové vítězství. Byli by totiž totálně rozloženi naší hrou a smíchy by se netrefili do mičudy. Lidí bylo na osm trojic, takže do zbylých čtyřech se nasadili jen tak od boku ti nejlepší z nás nekopů. Pro lepší orientaci vymýšleli názvy týmů pořadatelé namísto hráčů. Samozřejmě žádné nudné jména. Takže např. David měl v mančaftu našeho "maskota roku", jemuž přezdíváme Lála. A jelikož jeho vous se délkou podobá jistému američany hledanému muži, je mu místy přezdíváno bin Lálin. Po chvilce tápání padl název Taliban. Tým Radka Pelikána byl podle jeho jména nazýván Ptáci apod.

Na tuto roční dobu jsme si nemohli přát lepší počasí. Svítíčko slunilo i hřálo. Jen ten vítr mohl být trochu mírnější. Ale vyrovnali jsme se s tím a během hry to vůbec neregistrovali, takže nakonec velká spokojenost. Gulášovka byla nachystaná, klobásky se spokojeně rochnily v udírně, burčáku dostatek, později přibyl i svařák. Burčák chutnal natolik, že po první várce se zaprášilo během hodiny a půl, takže druhou zásobu už pro jistotu donesli v 15 litrovém kanystru.

Už od zahájení zápasů bylo vidět, že se přijeli lidi bavit a tak nebylo o srandu nouze. Samozřejmě, že se každý chtěl vytáhnout na svého protivníka, ale na rozdíl od běžného "pouťáku" chybělo hádání se o sporný balón, nadávání po zkaženém zakončení. Prostě pohodička a na tvářích neustále zářily úsměvy. V jednom okamžiku bylo k vidění i pantomimické podplácení rozhodčího, který zvažoval, zda písknout blokaři sako nebo ne. Po prohlédnutí obsahu kapsy ho pískl. Důvod uvedl soupeř, prý místo doláčů byly v kapse rubly.

První kolo play-off "nepřežil" jediný sokol. Davidův "Taliban" svrhli ve třech setech Marvanovi "Zahrádkáři". Radimovi "Bzuci", Radkovi "Ptáci" ani Bubnovo "Busaho" nezaváhali.

Původně jsme měli v plánu, že exhibice (singl a trojky) proběhne po semifinálových bojích, ale čas to nedovolil, takže kluci své čáry a kouzla ukázali už před nimi. První co ovšem muselo spatřit světlo světa, byla cena, o kterou se vůbec sváděli boje na tomto turnaji. Nejznámější žabčický tým - I.A – ji přivezl ve svém historicky prvním dresu na "sajdě" potaženou naší klubovou zástavou. V roli pilota Čkalova se představil "Kalužík", který po příjezdu sesedal se slepeckými (původně svařečskými) brýlemi a bílou hůlkou a div to všechno nezboural. Za ním čněl do výšky "maskot" Lála s vlajkou v ruce. Nejtěžší úlohu dostal náš dvorní fotograf Staňa. Nejenže ho ze sajdy museli vytahovat jako invalidu, ale celou tu dobu měl na klíně onu cenu. A proč zrovna on měl roli nějtěžší? Protože pohár o který se hrálo vážil celých 23 kilo. To aby to neměl vítěz tak lehké. Tento pohár je putovní a aby ho někdo získal napořád, bylo určeno, že ho musí vyhrát sedmkrát a poosmé musí skončit druhý, jinak na něho nemá nárok Po "tiskovce", kdy byl pohár vystaven na obdiv přítomných přišla na řadu singlová exhibička, které se ujali Buben a Peťa Gulda. Buben si musel ještě odskočit na stranu, což nahrálo soupeři, aby si nachystal dres, ve kterém měl nastoupit. Ten mu zapůjčil Kalužík. Zelenožlutá sukýnka na kšandách, černé trenýrky, podkolenky a zelená čepička. Triko bylo Peťovo, tradičně žabčické, které obdržel jako talisman před prvním zápasem s Plzní v play-off. Když se Buben vracel na plac, pořád mu vrtalo hlavou, kdo to vlastně proti němu bude hrát. Když to zjistil, měl co dělat, aby se nesvalil smíchy, načež se obrátil k pořadatelům, aby Peťovi zahalili aspoň nohy, že ho strašně rajcujou. Pak už se rozjel kolotoč srandy. "Domácí" borec byl nadšeně povzbuzován diváky, kteří se opravdu měli na co dívat. Poslední balon za stavu 1:1 na sety a 9:9 vzal do rukou žabčický reprezentant a po hlavičkované přes celou šířku kurtu nakonec hlavou zakončil točeným béčkem, kterému Buben jen bezmocně přihlížel. Tímto zápasem Peťa Gulda potvrdil, že jeho soustředěný výraz s vykulenýma očima není pravidlem a se širokým úsměvem skvěle bavil diváky. Stejně tak i všichni ostatní sokolíci. Trojky proti sobě nastoupily v tradičním modřickém složení. Buben, Radek a David proti Radimovi s Frantem a Petěm Guldem, který měl svůj slušivý dres stále na sobě. I tady bylo k vidění mnoho zajímavého, jak se na exhibici patří. Jenže si bohužel nevzpomínám, kdo byl nakonec o ten jeden bod šťastnější. Asi jsem potom moc pil.

Po skončení exhibice, kterou diváci ocenili nadšeným potleskem se rozjelo turnajové semifinále. Zahrádkáři si zopakovali skupinový souboj s Bzuky a opět prohráli, Ptáci byli zase nad síly Busaha. O bronz byla opět repríza ze skupiny a zase se stejným výsledkem, když Busaho porazilo Zahrádkáře. Finále si nejvíc užíval Kalužík nejstarší, protože i přes svůj neúspěch v prvním kole play-off, v něm měl dvojnásobné zastoupení. Šťastnější byl nakonec jeho starší syn, tzv. zkušební odlitek, v Radimově trojce. Na nejmenšího čahouna ve střední Evropě zbyl "pouze" titul vícemistra.

Toliko k turnaji. Vyhlášení a následná zábava se odehrávala ve sklepních prostorách místní restaurace. Povinností každého bylo ochutnat z poháru, což drtivé většině činilo potíže. Jediní kteří to vychytali, byli David s Frantem, kteří sedíc čelem k sobě, si to drželi společně (POHÁR) a nakláněli jednou tam a podruhé tam.

Všichni si tuto akci pochvalovali, což bylo pro nás velkou poctou. Doufám, že sokolíci nebyli v těchto končinách naposledy a ještě někdy si proti nim čutnem.

Tímto bych jim taky za celou NSZNŽ chtěl moc poděkovat, že si udělali čas a přispěli ke skvělé atmosféře sobotního turnaje i následné veselici.

Toť vše.

P.S.: zapamatoval jsem si jeden velice podařený výrok. Jeho nositelem byl Franta Kalas. Když se trochu ztišilo bouřlivé prostředí ve sklepě, pronesl mým směrem větu : "Marvane, slyšel jsem, že se pro Tebe sehnali prachy do Turecka. Pojedeš tam ale sám". Málem jsem se udusil pivem.

Takže teď už doopravdy končím a jak to tak vypadá, tento turnaj ukončil i sezónu komentářů. Takže zase někdy někde.▲0▼