Stříbský mlýn 2003

Vážení sportovní přátelé, nohejbaloví nadšenci a tak všelijak podobně.

Tak jsme v sobotu, na pozvání Petra Guldy, absolvovali turnaj na Skřipáku (Stříbský mlýn). Hned po příjezdu jsme vzbudili pár ospalců, kteří byli z nedostatku solidarity nuceni přespat ve svých vozech. Všichni byli strašně rádi a velice spokojeni, au.

Jediným negativem tohoto turnaje bylo počasí, které si dělalo placama co chtělo. Jednou bylo úplně černo a na nás se snášel déšť, jednou zase svítil oskar a my se svlékali do triček. Ženský měli pod bundama většinou ještě nějaký ten svetřík nebo halenku, takže nás zase nijak moc nerozptylovaly. Škoda. Možná příště :-)

Do kategorie registrovaných se přihlásilo 12 týmů. Asi nejkurioznější název si dali kluci z Bělé – Létající rotující matice. Zajímavé to pojmenování. Zřejmě byli předtím někde ve šroubárně na exkurzi.

Byli utvořeny tři skupiny po čtyřech, postoupili první dva. Odehrálo se jedno kolo play-off a zůstali tři mančafty, kteří si to rozdali mezi sebou o pořadí na bedně. Ve finálové trojce se utkali týmy Pozdní sběr (mj. Patrik Iláš), Tři švagři (Peťa Gulda a samej švára) a Konvy (David Rožek, Peťa Bubniak, Radek Pelikán – když to tak čtete, jedna konev vedle druhé). Omlouvám se za neznalost některých jmen, ale jsem pouhý neznalý "amatér". Pozdní sběr oba svoje zápasy prohrál po dramatických bojích, tak se o první flek rvali Tři švagři s Konvama. Celá finálová skupina skýtala skvělý nohec a neuvěřitelnou atmosféru a nechyběly ani menší emoce. Co si budem nalhávat, každý chce vyhrát, i když jde o h.... Konve mě v posledním zápase pasovaly do role "drinkmana" a při každém tajmu nebo střídání stran ode mne k nim putovaly ionťáky v podobě frankovky či co to bylo za odrůdu. My jsme potom měli co dělat, abychom z toho taky něco měli, tak jsme museli upíjet v trošku větším tempu. Ale činili jsme se a tak si Konve musely na poslední dva tajmy vzít opravdový multivitamín v podobě pomerančového tlamolepu. Po nádherném finálovém souboji byly úspěšnější Konve a obhájily tak loňské prventví (takhle by mělo vypadat finále extraligy). Byli tak rozpálení, že David s Radkem skočili na splavu do vody, která musela mít snad nějakých – 40 stupňů.

Do kategorie neregistrovaných se přihlásilo 25 mančaftů, takže tady byl systém byl poněkud krutý, když po prvním odehraném zápase někteří čekali i 18 špílů, než se na ně dostala zase řada. Sedm skupin po třech a jedna po čtyřech, první dva šli dál a následovalo k.o. Pro nedostatek času se osmifinále a čtvrtfinále hrálo zkráceným způsobem od stavu 3:3, příp. třetí set od 5:5. Od semifinále už se hrálo normálně. Tento ročník byl svědkem historického úspěchu NSZNŽ, které zastupovaly dva mančafty. My "staří" jsme se probojovali až do čtvrtfinále, kde nás vyřadil pozdější finalista tým Bezejmenní (vlastně jsme se s nimi vyřadili my sami). Obrovský úspěch ale uhráli Kalužíci. Jarmil a Jirka Soukalovi s Danem Svobodou měli vcelku lehkou skupinu, takže šli z prvního místa. První kolo play-off už Jarmil mladší hrál s velkým sebezapřením, protože se na něho drala jakási viróza a ve druhém setu už jsme za něho sháněli náhradníka. I tak klukům servíroval nahrávky jaké by si mohli přát i ligové mančafty. Nakonec se role náhradníka zhostil Tonda Stehlík a nejmenší čahoun ve střední Evropě byl nucen odjet domů se kurýrovat (stejně jsi bráško borec, žes to zvládl, klobouk dolů). Na Tondovi byla znát menší nervozita, aby to těm malým bouchačům nekazil. Zvládl to ale v pohodě a Kalužíci šli dál. Ve čtvrtfinále narazili na Kometu. Pavel David, Ruda Gulda, Miloň Svoboda ml. – to už vzbuzovalo respekt. Tonda Stehlík ale zřejmě nestačil tempu mladých :-) a tak jim sehnal od tohoto zápasu jiného náhradníka – Vladana Havránka. U Kalužíků zavládl klid a pohoda. Lítali po place jako pominutí, vybírali nemožné balony, a když se nedařilo, tak zapracoval Vladan a kluky uklidnil, změnili systém a rázem opět dominovali. Kolem kurtu se utvořily davy lidí, kteří hnaly Kalužíky vstříc velkému úspěchu. Taková atmosféra, jaká byla při jejich zápasech se nevidí pomalu ani v extralize. Borci makali, každý balon byl hratelný do poslední chvíle. Miloň Svoboda, ač velký ranař, narazil na nepropustnou zeď v podání Jirky Soukala, který svým blokem překazil spoustu komeťáckých útoků. Dan Svoboda vybral v poli neuvěřitelný počet balonů, stejně tak výborně zahrál Vladan. Když systém vyžadoval Vladana na bloku, všichni byli zvědaví, jak si povedou mlaďoši na zadní lajně. Smeče do stran vcelku lahůdkově, co prošlo přes blok vychytali obětavými zákroky, div se neroztrhli vejpůl. Odměnou za jejich obětavý výkon, hazardující v několika případech i se zdravím, bylo vítězství nad obhájci z Komety a první cenný skalp tohoto turnaje. V semifinále narazili na Bezejmenné, kteří překazili možnost žabčického derby. V tomto zápase si kluci bohužel nechali utéct začátek a už to nedokázali otočit a tak na ně zbyl "pouze" souboj o bronzovou příčku. O jejich soupeři se rozhodovalo v druhém zápase mezi BBS (mj. Pavel Brázda, Libor Sapoušek) a Troubskem. Větší štěstí měli BBS a tak na Kalužíky vyšlo Troubsko. Psychicky na tom byli borci dobře. Neměli co ztratit. Jenže jakoby se s tím nechtěli spokojit, jezdili po place, pumelice od soupeřova smečaře jakoby jim nedělali žádné problémy, techniku jakoby předvídali. Neuvěřitelná atmosféra je hnala výš a výš. Jirkovi smeče i zatáčky měli oči, Danovi paty z pravého kůlu jakbysmet. Vladan na bloku a nahrávce měl taky úspěch, takže v konečném sumáři nemělo Troubsko sebemenší šanci (v jednom případě jsem zaslechl po vychytaném útoku Troubska bezmocnou hlášku "kurňa to je ale mančaft") a Kalužíci k radosti všech přihlížejících slavili úspěch a brali bronzové placky a připsali si na svůj účet druhý skalp. Svůj úspěch mohli oslavit jízdou na kolobrndě, která byla mezi cenami za třetí flek. Vladan projevil gentlemanství a ceny, které převzal, věnoval nejmenšímu čahounovi ve střední Evropě Jarmilovi mladšímu, který se léčil doma z virózy a nemohl dohrát tento turnaj. DÍKY DANE.

Ve finále už Bezejmenní nestačili na BBS a ve dvou setech prohráli.

Vyhlašování vítězů připomínalo nějakou tiskovku, kde se mačkali fotografové jeden přes druhého. Nejlepším hráčem turnaje byl vyhlášen Peťa Gulda. Nejdřív dostal šampaňskou sprchu (celá sedmička zkropila jeho triko durch) a poté se "přiznal", že měl anketní lístky natištěné dopředu a celá akce s anketními lístky, které vyplňovaly jednotlivé týmy, bylo jenom šméčko na lidi :-)

Po "závěrečném hvizdu" se rozjela volná zábava, které už jsme ale nebyli přítomni, takže tímto komentář končí. Kdo se chce dozvědět více, musí k jinému zdroji.

Užívejte si všichni radostných chvil v prázdninových akcích, protože se ani nenadějeme a bude tady konec srpna a opět začnou pracovat nervy, bo půjde do tuhého.

Nohejbalu zdar.▲0▼