Příčiny stárnutí

Jako příčiny stárnutí se uvádějí dvě hlavní skupiny příčin:

1. Programované teorie stárnutí

Tyto teorie předpokládají, že stárnutí je biologicky řízený proces
1.1. Genetická teorie stárnutí - je zakódováno v genech

1.2. Teorie epigenetických změn (=změn v aktivaci genů) - postupné změny vedou k deaktivaci důležitých genů

1.3. Hormonální teorie stárnutí - snížení hladin různých hormonů urychluje stárnutí.

1.4. Imunitní teorie stárnutí - postupné oslabování imunitního systému vede kv yšímu počtu onemocnění a růstu chronického zánětu v těle (inflammaging) poškozující tkáně

1. Stochastické teorie stárnutí

Tyto teorie předpokládají, že stárnutí je důsledkem náhodného poškození buněk a molekul v těle.

2.1. Teorie volných radikálů (oxidační stres) - Volné radikály (reaktivní formy kyslíku) poškozují DNA, proteiny a lipidy a věkem klesá schopnost organismu opravovat tato poškození

2.2. Mitochondriální teorie stárnutí - produkují energii, ale zároveň i generují poškozující volné radikály. Akumulace poškození mitochondriální DNA vede k poklesu energie a funkčnosti buněk

2.3. Teorie poškození DNA - postupná akumulace mutací DNA vedoucí k selhání buněčných funkcí a nemocem

2.4. Teorie zkracování telomer (=ochranných koncových částí chromozomů) - telomery se při každém dělení buňky zkracují, po zkrácení na kritickou délku se buňka přestává dělit (senescence) nebo odumírá (apoptóza)

2.5. Teorie zkřížených vazeb - cukry reagují s proteiny (glykace), což vede k tvorbě pokročilých produktů glykace (AGEs).

To způsobuje ztrátu pružnosti tkání a poruchy metabolismu (např. u diabetu).

2.6. Teorie proteostatického poškození - s věkem dochází k narušení schopnosti buněk odbourávat poškozené proteiny, akumulace špatně složených proteinů přispívá ke stárnutí a neurodegenerativním chorobám (Alzheimer, Parkinson).

Další teorie

• ztráta proteostázy

• deregulace živin

• únava kmenových buněk

• pozměněná mezibuněčná komunikace▲0▼