Tak a je to tady

Vážení sportovní přátelé, nohebaloví nadšenci a tak všelijak podobně. Možná jste nezanevřeli na drobné komentáříčky k nohejbalovému dění v srdci Evropy a tak se opět setkáváme v těchto "končinách".

Prázdniny nám pomalu končí, máme za sebou poslední víkend "sladkého nicnedělání", klidných nervů a pohodového nohecu na "pouťácích", kde jsme se setkávali se spoustou kamarádů, se kterými jsme se neviděli jak je rok dlouhý, bavili jsme se hrou, užívali si někdy až otravného tropického počasí. Slavili jsme úspěchy (jak jinak než šampusem a jinou slavnostní tekutinou, po které bolí hlava), oplakávali neúspěchy (ale jenom krátce, protože se to vždycky zvrhne v nespoutanou divočinu, kdy nakonec dobrá nálada zvítězí nad chmury a nenávistí).

Tak tohle všechno je za námi. Na všechno tohle můžeme jenom vzpomínat. Promítat si v hlavě situace, kdy jsme zahrávali oku lahodící patu, kterou se soupeř marně snažil doběhnout a nakonec zůstal připlesknutý na sloupku nebo si nadávat, proč jsme tu nebo onu akci nezahráli na opačnou stranu a nemuseli se škrábat přes plot pro balon. Jo, jenže historie se neptá. To jsou ta kdyby. Kdyby pes nes... dál by doběhl.

Teď už se opět chystáme do boje. A to do tuhého boje. Všem jde de facto o mety nejvyšší. Pro některé je to titul mistra, pro některé je to záchrana v té které soutěži. Začneme objevovat plakáty lákající k návštvě nohejbalových mačů, opět vyplují na povrch emoce, nervy budou pochodovat naplno, antuka se bude "potit" pod dusotem nohejbalové obuvi a nervozní fanoušci budou dělat tržbu v restauračních zařízeních.

Přeji všem, kterých se to týká hodně zdaru, žádné zranění a slunce v duši :-)
Ano, přeji to všem, ale soupeřům modřických sokolíků o trošičku míň.
ZDAR SOKOLI VLÍTNEM NA NĚ.

To jsem zvědav, co jsem to sem teďka napsal. Číst to po sobě nebudu, víkend byl náročnější než jsem čekal. Odcházím do "věčných lovišť".

V sobotu zdar.
Howgh.▲0▼