Forma kvalifikace na MČR

V nedávné době se VV ČNS zabýval problematikou formy kvalifikace na vrcholnou domácí akci – mistrovství ČR (dvojice, trojice). Otázka formy byla také součástí Ankety VV. Z odpovědí oddílů vyplynulo, že stávající forma oblastních přeborů většině oddílů vyhovuje.

Z řady oblastí (staronově už krajů) jsou v posledních letech k dispozici poznatky, svědčící o velmi nízké úrovni jednorázových oblastních přeborů z hlediska hráčské kvality i kvantity. Přitom právě řada oddílů poukazuje na to, že se jedná o jedinou možnost poměřit sílu oblastních celků s ligovými (mimo turnaje). Je tedy stávající forma, měřeno pohledem kvalifikace na MČR dobrá, nebo je třeba spojení kvalifikace s oblastním přeborem roztrhnout a uspořádat obě akce odděleně?

Abych byl ale konkrétní. Podělím se např. o letošní zkušenosti (i hráčské) z „domácího“ středočeského přeboru trojic a dvojic a pokusím se o určité zhodnocení. Trojice se hrály ve Voznici, dvojice v Nymburce. Řídícím orgánem je středočeská ONSK. Účast kvantita: Na obou přeborech přes 20 celků, tj. slušná účast. Účast kvalita: Na obou přeborech přítomny formace všech ligových celků ze středočeské oblasti (Extraliga - Šacung, 1.liga - Č.Brod, Plazy, 2.liga - Čelákovice) a většiny oblastních celků (mj. Bratřínov, Sedlčany). Zatímco Č.Brod přistoupil k oběma přeborům prestižně a se třemi formacemi, Šacung a Čelákovice pouze ke trojicím (Šacung pouze s jednou), dvojice oba hráli bez elitních formací. Bratřínov také hrál bez některých exligových hráčů (Fritz, Přívora). Takže kvalitou patří středočeský přebor mezi průměrné. Kvalita sportovišť: Hřiště na obou přeborech byla připravena velmi dobře, i přes slunečné dny s teplotami kolem 30°C ve stínu povrch neklouzal. Kropení a lajnování zorganizováno dobře. Tady nemůže být k pořadateli výhrad. Menší problém byl na obou přeborech s regulérností hřišť z důvodu rozměru herního prostoru vždy u jednoho hřiště. Ve Voznici to byly pevně instalované basketové koše cca 2 m za zadními čarami. V Nymburce pak oplocení areálu, které v jednom rohu protínalo minimální stanovený herní prostor (zmenšený o cca 1 m). Ve Voznici byl problém po mém upozornění řešen novým míčem při zásahu míče ve hře do nepovolené překážky. Přesto se ale domnívám, že u venkovních hřišť hovoří pravidla jasně a nepovolují žádnou výjimku. Tj. na takové akci by toto nemělo být tolerováno! Praxe však ukazuje, že se bohužel toto děje i na větších akcích – viz. MČR trojic 1999 v Čelákovicích, kde se hrálo i na trávě. Diváci: Ve Voznici cca 30, v Nymburce cca 10. To je bída, vzhledem k nulové propagaci očekávané. Občerstvení: Na obou přeborech dobré. Organizace průběhu: Menší nedostatky, zbytečné prostoje vzniklé špatnou informovaností celků o sledu zápasů. Jistě by pro příště pomohla instalace zvukové aparatury a ohlašování příprav na následující zápas.

K čemu ale mám zásadní výhrady, je samotná organizace herního schéma obou přeborů a pravidla. Na obou přeborech došlo k závažným chybám, které poškodily řadu celků. Ad Voznice. Ve Voznici bylo správně provedeno před zahájením nasazení celků, přilosování „zbytku“. V průběhu turnaje však došlo ke změně v herním schéma (změna ve spojování skupin). Nebudu jmenovat postupující celek ze základní skupiny, který v této změně sehrál zásadní roli ze snahy vyhnout se favorizovaným celkům v semifinálové skupině. Nezávisle mě několik osob kontaktovalo s tím, že byly svědky iniciování změny ze strany tohoto celku u řídícího orgánu. Byl jsem také družstvy, která se cítila změnou poškozena, požádán jako přítomný činovník VV k prosazení nápravy. V tuto chvíli jsem však figuroval na této akci jako hráč a nemohl jsem tedy v žádném případě do rozhodnutí řídícího orgánu zasahovat. Poškozené celky zřejmě pak nevyužily práva podání námitky. Ad Nymburk. V prvé řadě nebylo vůbec provedeno nasazení celků, všechny celky byly rozděleny do skupin losem (správně bylo při losování zohledněno, aby dvě dvojice stejného celku nehrály v jedné skupině). Tak se stalo, že v některých skupinách hrály tři ligové celky, v jiné jediný. To se promítlo i v samotném finále, kde první dvě místa (s postupem na MČR) obsadily celky z jedné části pavouka. V druhé řadě bylo provedeno losování pouze s názvy celků, ale bez jmenného složení! A tak celky s více formacemi pěkně spekulovaly, jak to jmenně obsadit.

Připomnělo mi to zimní turnaj ve středočeském městě Slaný. Je to jeden z těch turnajů, kam rád jezdím, kde je vše na slušné úrovni, ale zbytečné (bohužel však i vědomé) „kiksy“ brzdí další jeho rozvoj a odrazují účastníky. A informace se jak známo v dnešní době šíří rychle. V loňském roce došlo k zde tradičnímu „spravedlivému“ nasazení a rozlosování. V jedné části pavouka si to šinuly nahoru oblastní celky, včetně místních, ve druhé pak bojovala většina ligových. Za celou svou kariéru jsem nezažil na turnajích úkaz, kterého jsem zde byl svědkem. Diváci v hale (cca 50) vždy sledovali pouze zápas jedné části pavouka, poté odešli do občerstvovny a vrátili se na další zápas stejné části. Tak stále se to opakovalo ob zápas až do konce turnaje. Nebyla to neúcta k výkonům hráčů ve druhé části. Ale přeci jen např. utkání Čakovice – Pankrác táhlo více než Kladno – Čáslav.

Co k tomu říci. Argumenty typu „za nás platilo, když chceš vyhrát turnaj, musíš porazit stejně všechny“ nebo „stejně tady řada kvalitních hráčů není“ či „měli jste to říci na začátku“, kterými mě v Nymburce po mých výtkách zahrnoval přítomný středočeský činovník, v tomto případě neberu. Pro ligové celky není vítězství na oblastním přeboru hlavním cílem (i když milým), tím je kvalifikace na vrcholnou akci v podobě MČR. A tam nepostupuje jen první. Tyto celky se celoročně mimo ligovou soutěž účastní řady velkých turnajů, které mají adekvátní organizační úroveň. Je pro ně pak silná káva, účastnit se kvalifikace za „pouťákových“ podmínek (a pouťákové ceny). Tady se asi zarazí starší čtenáři mého příspěvku z řad hráčů. Ale doba se dnes skutečně posunula jinam a současní hráči požadují kvalitní turnaje a hodnotné ceny. Když tomu tak není, tak se brzy může stát, že na přebor nikdo z kvalitních celků nepřijede. Takže letošní ročník středočeských přeborů by měl pány Potůčka, Kočiše a Pražského přinutit k zamyšlení (ne k uražení, protože jejich snahu, pracovitost a multifunkčnost na přeborech hluboce oceňuji).

Setkal jsem se mj. kupodivu i s nepříznivou reakcí na spojení přeboru s kvalifikací i mezi některými hráči oblastních soutěží. Pro ně je jednorázový oblastní přebor tím, čím pro ligové celky MČR. A vědí, že při účasti ligových celků je vítězství na přeboru či případný postup na MČR (ovšem už dvoudopadové) v oblasti snů. Proto ne všichni hráči stávající formu kvalifikace na MČR vítají.

Teď k přeborům už obecně. Je tu i možnost neúmyslných chyb nebo nevědomosti ze strany řídícího orgánu. Vždyť jak dobře znají oblastní činovníci úroveň a kvalitu celků, formací a jednotlivých hráčů z ligových soutěží?

Samostatnou kapitolou jsou pravidla. Přebory se hrají mj. na tři dopady. MČR na dva. Na přeboru se tak může prosadit celek, důsledně využívající třetího dopadu („vytloukači bloků, přešlapovači“ aj.), který si díky jeho absenci na MČR ani neškrtne a zbytečně tak přispívá k degradaci úrovně této vrcholné a výběrové akce. Ono i obecně je to nenormální. Co kdyby např. lyžař slalomář se měl kvalifikovat ve sjezdu?

Závěrem můj názor na celou problematiku. Oblastní přebor – zachovat ve stávající formě (pokud nebude kvalifikací). Kvalifikace na MČR – buď oddělit a hrát samostatně (klidně i 2 - 3 oblasti dohromady), rozhodně však na dva dopady, nebo ponechat sloučeně s oblastním přeborem, ale ten hrát na dva dopady (co tomu řeknou oblastní celky?). Očekávám vaši reakci.▲0▼