Tripedální pohyb

Opravdu si myslím že Tripedál je uplný nesmysl šlo by pak o uplně jiný druh sportu.

Opravdu si dnes vůbec neumím představit že by tripedálový tým měl trénovat třeba každý den a navíc výcefázově aby to mělo nějaký smysl. Sice nelze vyloučit že by si tento podle mě diametrálně odlišný nohejbal získal nějaké nové Fandy.. Ale přesto doufám že se dalšího mr..ní tohoto sportu už nedožiju.▲0▼

Velmi si vážím přehledu ještě staršího Huga, než je sám Hugo, že dokázal odhalit hlubší a dobře schovanou poentu vně článku, ale zároveň se divím, že mu unikají mnohem a mnohem důležitější věci okolo světového nohejbalu, než jaké dokázal v článku Ondry Víta odhalit.

Vysvětlím hned proč.

Na konci prosince, bylo v Astaně, hlavním městě Kazachstánu uspořádáno první mistrovství světa v qatropedálu.

Klasická sestava cestovní kanceláře ČNS měla na poslední chvíli výpadek jednoho kamaráda a tak jsem se jako oblíbenec vedení ČNS vnutil. Zadarmo, letecky, no ohnul jsem hřbet a za chvíli jsme se Jakem 40 blížili k hranici.

Cestou z letište jsem ani nestihl zaregistrovat neuvěřitelné množství propagačních materiálů, lákadel a doprovodných programů, provázejících tento šampionát.

Po akreditaci na tiskovku pořadatele šampionátu jsem očekával alespoň trochu zájmu o někoho z kolébky nohejbalu, ale tvrdě jsem se mýlil. Bylo mi vysvětleno, že přežitek, který u nás v Horákově ještě dnes provozujeme na rádoby vrcholné úrovni, nemá dnes již ve světe místo. Byl jsem trochu zaskočen, ale o to více jsem se těšil na předvedenou hru a nemohl dospat rána.

Při vstupu do haly jsem pomalu oněměl úžasem, kam se hrabe NHL. Při podrobném prohlížení hlediště, jsem spozoroval známé tváře a hle, oni to jsou Francouzi a Rumuni. Šel jsem se jich zeptat, jak se mají a co dělají a oni mi sdělili, že jsou zde pozvaní v roli čekatelů na přijetí do mezinárodní asociace Qafunet, ale jelikož patří ve světě mezi ty zaostalejší, čekací doba prý může být i několik let a přitom stejně musí ročně platit 10 000 dolarů příspěvky. Když jsem odcházel, bylo mi taktně sděleno, abych se u nich už raději moc nezdržoval, že místní publikum paktování s Čechy nevidí moc rádo. Trochu jsem se podivil, ale jejich přání jsem respektoval.

Po ukončení slavnostního ceremoniálu s živými osly, přišla konečně ta chvíle, kdy jsem mohl skouknout ten zázrak. Na každou stranu kurtu nastoupilo čtyřčlenné družstvo rovnou i s dvěma náhradníky a po každé straně kurtu šest rozhodčích jako ze škatulky.

To je úroveň řekl jsem si, budou krásně odpočatí, když je jich tolik na jedno hřiště. K mému překvapení jeden z rozhodčích začíná zpívat, hráči se začínají podivně svíjet, ale vždy každé družstvo stejně i s náhradníky, rozhodčí pobíhají mezi nimi a neustále si na hliněné tabulky něco bambusem škrábou. Myslel jsem, že je to rozcvičení, potom mě napadlo, že vyznání místní kultury tancem a zpěvem, podobně jako u ragby.Jaké ale bylo mé překvapení, když se rozhodčí podíval na přesýpací hodiny a rázným křikem zápas)později jsem zjistil že první set) ukončil a na počítadle nastavil stav 12 : 20 pro Laos.

Byl jsem rozčarován začátkem mistrovství a čekal, co bude dál, kdy už konečně začne ta hra. Opět nástup, opět k mému zděšení zpěv a opět sestavy proti sobě stojících mužstev, ale v mnohem běsnivějším až vražedném tempu. Tak to je výkon, pochvalovali si zástupci EFTA a UNIF a pochvalně pokyvovali hlavou, sem se s těma našema lemplama nikdy nedostaneme. Začal jsem teprve chápat, o co tady jde a co se nám snaží naši mílí zástupci světového nohejbalu u nás sdělit.Vše mi bylo později potvrzeno na závěrečné konferenci k MS které zcela po právu vyhrála Papua. Že nohejbal už není sport jako dřív, je potřeba ho udělat přitažlivější, dynamičtější a zajímavější pro všechny rovnoměrně a né bazírovat na umění nějakých přihlouplých smečařů, či polařů a tak rozmělňovat úsilí nás všech o sport, který budou mít rádi úplně všichni a že nejdůležitější je pohyb a přátelství hráčů, kteří budou tak šťastní jak jim to jen bafuňáři a peníze dovolí.S tiskovky jsem si to zamířil kolem sportovní haly k hotelu, kde jsem cestou zapadnul do malé útulné hospůdky. K mému překvapení zde seděli i francouzi kteří na mě přez předešlé upozornění, že nejsem vítán mávali, že už je vše v pořádku, ať si přisednu, že je stejně nepřijali.

U stolu sedělo i několik místních fandů, od kterých jsem se konečně dozvěděl, proč nemají čechy rádi a to jsem se podivil.Vyprávěli mi, jak je kdysi Češi ve vedení evropské federace nalákali na nohejbal, jak se jim hra děsně líbila a jak byli ze všeho šťastní.Když několik let pilně trénovali a už to k něčemu vypadalo, dosadili jim Češi do země poradce, nějakého Vlastu Slavíka. Ten jim každý měsíc změnil nějaké pravidlo, o vánocích pak přijel šéf EFTA Blaník, řekl jim že už se bude hrát jenom na jeden dopad, no a o příštích vánocích přijel Vlasta Slavík se změnou pravidel, že se bude hrát bez dopadu.

No a oni už toho měli dost a tak se nakonec rozhodli, že budou qatropedál hrát bez dopadu.

Je to vyšší umění, něco jako kata v karate a podobně, pro to má každý hráč svého rozhodčího a nejdůležitější jsou pomocné body za estetický projev a nejvíc propocené tričko. Je to však velmi dynamické a už se nikdy nikde nebude schovávat žádný český vychcánek s pupíkem, i když má nohu ze zlata.▲0▼

Jo tripedál a jednodopad mají jedno společné.Snadno se s nima dostanete do p...▲0▼

Z nedávné historie.
Přísně utajená zpráva o mimořádném zasedání FIFTY.

Mimořádné zasedání mezinárodní fotbaltenisové organizace se konalo v rezidenci luxusního hotelu Bora Bora v Papeete na překrásném tichomořském ostrově Tahiti.

Všichni pozvaní i nepozvaní delegáti se dostavili v plném počtu, neboť pokladna se naplnila příspěvky od Českého nohejbalového svazu.

V nádherně a vkusně upravené zasedací místnosti se k rokování rozsadilo všech sedmnáct zástupců zaregistrovaných svazů. Ze všech čišelo odhodlání posunout kvalitu fotbaltenisu zase o kousek blíže k dokonalosti. Zasedání začal uvítacím proslovem prezident FIFTY Nenad Dubnjak a potom se svými projevy přidali i ostatní delegáti.

Na to se začal podávat aperitiv a bohatý předkrm, který tvořily hlavně exotické dary moře. Také hlavní jídlo skládající se z místních specialit naznačovalo že FIFTA na to má! Po nezbytné kávičce se delegáti vrhli do víru pracovních aktivit.

Předseda komise pro rozvoj a mezinárodní rozšíření footbaltennisu Radul Pupescu přednesl referát ve kterém vyzdvihl nově navázané kontakty s případnými novými členy.

Podařilo se kontaktovat grónský fotbalový svaz. Případně nově založený nohejbalový svaz by se začlenil do jeho řad a pokud by se nesešlo dost fotbalistů k utkání, přešlo by se volně na footbaltennis.

Tato pozitivní zpráva okamžitě naladila delegáty do optimistické nálady a obsluhující personál všem přinesl skotskou whisky s ledem. „A propos!“ zvolal předseda komise. „Mám také příslib Skotské fotbalové asociace, že pokud skotští fotbalisté nezačnou podávat lepší výkony budou fotbalové soutěže zrušeny a nahrazeny soutěžemi nohejbalovými!“ Mohutné „hurá“ se rozlehlo sálem, neboť výsledky skotských klubů opravdu nejsou nijak oslnivé a obsluha začala roznášet druhou rundu.

Další příspěvek přednesl předseda komise pro mezinárodní pravidla Horst Werner. S politováním konstatoval, že současná pravidla nejsou dostatečně atraktivní a vyzval účastníky k diskusi a hlasování o případných navržených změnách.

Slovenský návrh aby byla zřízena disciplína smíšené dvojice neprošel v poměru 12:5, neboť většina svazů nedisponuje hráčkami, některé ani hráči. S větším pochopením se setkal návrh, aby věkové hranice kategorií byly pohyblivé. Byl přijat poměrem hlasů 16:1, když proti byl pouze český delegát, kterého si ostatní, bůh ví proč, pletli s Němcem a posměšně na něj volali. „Na ja, to je ten germánský smysl pro pořádek!“ Bylo tedy určeno, že každá pořádající země si věkové hranice kategorií bude určovat sama podle vlastního uvážení, ale musí tak být učiněno nejpozději čtrnáct dní před šampionátem aby se mohla zúčastněná družstva kvalitně připravit.

Velmi diskutovaný byl samozřejmě počet dopadů. Proti českému návrhu dva dopady a tři doteky se zvedla vlna rozhořčených protestů a návrh byl doslova smeten se stolu. Dokonce jako reakci na český návrh zástupce asociace Trinidadu a Tobago nechal hlasovat, aby se hrálo nejen bez dopadu ale také bez doteku. Naštěstí návrh těsně neprošel poměrem 9:8, když proti byli zástupci Ukrajiny, Česka, Itálie, Norska, USA, Turecka, Afganistánu, Somálska a Faerských ostrovů. Další návrh Chorvatské fotbaltenisové asociace aby se místo míči hrálo kokosovými ořechy neprošel kvůli případnému narušení soutěží v době neúrody.

Tím byl program zasedání vyčerpán a po dvou dnech následného dovádění na slunečných plážích se delegáti vydali na zpáteční cestu domů.

Zatímco evropští účastníci odletěli přepychovým letadlem společnosti Lufthansa a zástupce USA vojenským speciálem s mezipřistáním v Bagdádu, hodili afgánský a somálský zástupce kalašnikovy na rameno a odešli směrem k přístavu. V zápětí se od kotviště odlepila nádherná jachta a zanechala za sebou překrásný ostrov uprostřed Pacifiku, kde se toho tolik pozitivního událo.▲0▼

No vidíš, co se toho událo? proč se všechno zase musíme dozvídat z druhé ruky?▲0▼

Vypátral jsem to už na jaře ale Maršus odmítl zprávu zveřejnit jako nepodloženou... :-))▲0▼

Zase v tom má prsty marma, já to věděl.▲0▼

Marmo, to jsem nechtěl. Zase tě do toho namočili. Měl jsem na mysli pouze vyprovokovat vcelku neškodnou otázku: "Kam kráčíš, Nohecmagazíne"? A takhle to dopadá...Teď už jen počkat co na to Koulos, Horst a Láďa Brůcha. Až mě z toho rozbolel tripedálek a na zimního Oskara abych šel v masce. Zdrcený stařec Křepelka. Jupííí v sobotu.▲0▼

Tady je hezky vidět proč nohejbal máme tam co je. Pořád se bude skučet že nechoděj diváci, peníze, že už není mládež. Jak by ne, když se od doby na plovárně moc nezměnil. Zsmečuju a než se zase dostanu k balónu, tak spadne pětkrát na zem. Za dvě hoďky jsem tak vyflusanej, skoro jak při 10 minutách fotbalu. Tak je mi čtyřicet a mám metrák no a co. Proč bych si nezahrál extraligul. Chtějí to ale mladý, diváci, sponzoři??? Asi moc ne vypadá. Co kdyby ale tady byl sport, kde se musí makat. Muselo by se trénovat nejenom hrát, třebas 4x za týden. Rychlí hráči, namakaný, atletický. Padesát nožiček žádný problém. Žádný dopady balonu, lítal by mezi hráčema a to by byli frajeři. Takové sporty už se ve světě hrajou a chodí na ně dost lidí. Pro líný Pepíky to není. Pro ty je ta plovárna. Tam diváky, mládež ani peníze nepotřebujou. Nic proti tomu, vy pupkáči si to kopejte, ale proč berete chuť mladým klukům na sobě pracovat a hrát něco nárořčnějšího? Vás se to stejně netýká tak kvůli tomu že už nemůžete, neberte tu možnost dalším. Nebo je to tak, že když vy nemůžete, tak ostatní taky nemůžou. Znáte to o té sousedovic koze?▲0▼

Jardo, škoda že jako zastánce jedné alternativy a já netvrdím že nemáš pravdu, nejsi podepsaný, opravdu má takový názor ůplně jinou váhu než když to píše pod pseudonymem Jarda někdo, kdo na tyto stránky pouze zabloudil... tvrzení že to může pod jménem třeba ligáče napsat někdo jiný neobstojí, dříve nebo později tě kód nějakým způsobem prozradí. A když budeš přispívat pokaždé pod jiným klódem zase tvůj názor nestojí za nic a nikdo ho nebude respektovat, jenom ten komu se bude hodit "do krámu".▲0▼

Ahoj Hugo,

za Koulose fuck off NATO:-) Do roku 2012 Ti preju vseho hodne a vubec, uz muzes v aute sedet vepredu?:-D▲0▼