Inovace hlavních letních turnajů

Protože diskusní fórum čím dál tím víc chřadne, tak tam přidávám další příspěvky. Ten první se týká hlavních letních osadních turnajů (Havran, Maják, Merida, Montana, Šacung, Askalona, Daschwood, Zapomenutých, Jedličkov - tj. bývalý seriál Grand Prix), ale i dalších velkých turnajů, které jsou zatím pro ČNS tabu. Do diskuse bych chtěl dát otázku, zda je současná podoba seriálu vyhovující, či by bylo rozumné tuto podobu inovovat. Já osobně se kloním ke druhé variantě. Vysvětlím proč.

Stávající stav vyhovuje jistě všem hráčům všech úrovní. Turnaje jsou uvolněním v ligové přestávce, není zde takový tlak na výsledek a taktická svázanost, jako v ligových soutěžích. Když se např. podíváme na seznam turnajů zjistíme, že v každém prázdninovém termínu se konají 1 - 2 větší (ligové) turnaje a spousta těch na krajské úrovni. Tj. velké množství turnajů.

Do hry vstupuje první faktor - diváci. Tak jako v jiných sportech existují dvě základní kategorie diváků. Tu první - na turnaji větší, ale celkově minoritní, tvoří diváci, kteří jsou s nohejbalem nějak svázáni. Jsou to bývalí nebo současní hráči, rodiče, bratři, kamarádi hráčů. Tato skupina se dále nerozrůstá, tj. její počet je obecně konstatní. Druhou skupinu, majoritní, tvoří ostatní diváci, kteří nejsou s nohejbalem nijak svázáni. Prostě se přijdou podívat na turnaj jako na sportovní akci tak, jak chodí na fotbal, basket, volejbal aj. Tato skupina však konstatní není. V řadě sportů se právě na tuto skupinu snaží zaměřit, protože díky ní lze celkový počet diváků zdvojnásobit, ztrojnásobit.... Co však může této skupině nabídnout osadní turnaj s nejlepší účastí, ale ve stávající podobě? Pouze kvalitní hru a to ještě se "starými" pravidly. Tři hráči v sepraných bavlněných tričkách, každé v jiné barvě a to na obou stranách. Pro diváka druhé skupiny - neodborníka, to jako vrcholná letní akce moc nevypadá.

A to je právě důležité i pro druhý, do hry vstupující faktor - média. V současné době se daří celkem obstojně ligovým družstvům dostávat zpravodajství do okresního i krajského tisku, či rozhlasu. Sumární zpravodajství se pak objevuje i v celostátním tisku. Horší je to s celostátní televizí. Ligové duely pro televizi moc zajímavé nejsou. Průměrná délka utkání přes 3 hodiny, 20 - 100 diváků také není moc oproti jiným sportům. U turnajů je to už o něco lepší. K tradičnímu Poslední smeči v Praze letos přibyl i Šacung OMV (můj komentář k použitým zásadním novinkám na www.volny.cz/sacung). Co je však důležité, oba turnaje splňují alespoň šest zásadních podmínek. 1) účast kompletní špičky, 2) dotace alespoň 20 000 Kč, 3) alespoň 200 diváků, 4)jednotný sportovní úbor (Šacung zatím lajdáctvím hráčů částečně), 5) pevně stanovený hrací systém, 6) ligová pravidla. Do stejné kategorie lze zařadit i První smeč ve Žďáru n./S., bohužel zatím bez účasti televize. Je proto velká škoda, že např. závěrečný turnaj letní série, počtem družstev a diváků největší Jedličkov Open splňuje pouze první tři podmínky.

Třetím faktorem jsou sponzoři. I ti otvírají své kapsy dle nejen sportovní, ale i společenské úrovně turnaje. Věřím tomu, že není nereálná doba, kdy se bude hrát s dotaci přes magických 100 000 Kč! Ale zadarmo to nebude.

Co z výše uvedeného plyne? Po celé republice se pořádají desítky a desítky turnajů, ale jen tři splňují to minimum, potřebné k tomu, aby je ČNS mohl nabídnout jako produkt, konkurenceschopný produktům dalších sportů, ke kterým se nohejbal chce zařadit nebo alespoň přiblížit.▲0▼