Jedno malé předvánoční přáníčko

I když to bude znít dost populisticky (a já populismy moc v lásce nemám), jedno přání bych před nastávajícími svátky měl. A to, abychom si uvědomili, co je opravdu důležité pro vývoj a rozvoj našeho sportu a tomu věnovali pozornost. Přesně můj názor potvrdila třeba poslední Valná hromada ČNS, kde se s prominutím některé méně významné věci dlouze diskutovaly a některé podstatné se přešly jak nic. Podobně a ještě hůře to vypadá i v mezinárodní federaci. Zkuste si najít jednu jedinou hodinku klidu a zamyslet se opravdu nad tím, co je pro náš sport důležité a co pro to lze udělat, aby se z nohejbalu nestala národní házená. Prostě si jen vylít kalich plný těch nekončících hádek o dopady, o peníze, o funkce, o hrací systémy, permanentní kritiky všeho a všech, neúcty jeden ke druhému, velkých či menších podvodů, nedodržení předpisů, lajdáckých nebo účelových rozhodnutí, lhaní, pomlouvání dalších atd a nalít si nový čistý pohár. Zkusit se podívat i jinam, jak to funguje v ostatních sportech. A hlavně se zamyslet, jestli to všechno hádání a kritizování stojí za to, co přináší nohejbalu obecně kromě uspokojení vlastního ega a zviditelnění se. Kolikrát se funkcionáři či trenéři do krve pohádají o věc, která je stejně většině hnutí úplně volná. Prostě najít tu účelnost a smysluplnost svého jednání. Protože v opačném případě pak až budou rekapitulovat svůj život, mnozí zjistí, že ty žabomyší hádky o nic také to nic přinesly a jejich celoživotního cíle se nedožijí. Nebuďme líní si zjišťovat a dále šířit seriózní pravdivé informace a nezatěžujme hnutí informačním odpadem, vzniklým lidskou zlobou a záští. Nepřenášejme rozdíly v názorech do roviny osobní nevraživosti. Buďme trpěliví a ohleduplní k lidem, kteří vidí o trochu více dopředu a o trochu širším pohledem, než ta většina ostatních a dejme jim klid na práci. Ono jich v nohejbalu moc není, neznevažujme jejich práci jen proto, že jsou vzdělanější či inteligentnější. A hlavně, buďme na svůj sport patřičně hrdí. To je to, co mi chybí v nohejbale nejvíce, hrdost. Na sebe (že právě tento sport dělám), na svůj klub, na svou reprezentaci... Je na čase zase zatopit pod kotlem a s tou károu pohnout. Bez vůle, tolerance a snahy většiny něco na oltář nohejbalu přinést, s tím ani ti nejlepší moc nesvedou.▲0▼