Prechod v treninku z tridopadoveho na dvojdopadovy nohejbal

U dvojdopadoveho nohejbalu musis mit precizni prijem ve predu aby jsi mel lepsi utok, u trojdopadoveho mas sanci 3 dopadu tak to tolik neni o prijmu. Ale celkove bych doporucil radsi dvojdopadovy protoze to donuti hrace aby si dal poradnej prijem a poradnou nahravku protoze tam neji varianta 3. Dopadu.▲0▼

Rozdíl mezi dvěma a třemi dopady je znát hlavně ve dvojkách. Všechno je rychlejší, je méně času, takže musí být vše přesnější. Od hodně dobrého příjmu, přes přesnou náhru a rychlejší návrat do obrany. Ve trojkách to až takový rozdíl není. I v třídopadovém nohejbalu už se většinou útočí z voleje, aby soupeř neměl čas se připravit. Jen je tam ta psychická výhoda toho, že když se náhra nepovede na volej, může si to smečař nechat skočit.▲0▼

Jak už tady zaznělo, dvojdopadový nohejbal klade daleko větší důraz na všechny herní činnosti. Zakončení je samozřejmě důležité, ale bez kvalitní mezihry a je jedno, zda po podání či po útoku soupeře, se prosazuje těžko. Kdo nohejbal hraje moc dobře ví, jak těžké a riskantní je zahrát po náhře od základní čáry technický úder, a ikdyž se to povede, soupeř pokud přijme je hned u sítě... a smeč?! Na náhodu, protože člověk musí sledovat míč, tedy koukat na vlastní polovinu a nevidí rozestavení, resp. pohyb soupeře.

Pro posouzení, zda to má pro Vás smysl je rozhodující, zda má hra na dva dopady úroveň - zda útočíte ze sítě, trefujete i voleje a není to pouhá překopávaná, která spíše než vítěznými míči končí vlastními chybami.

Dvojdopadový nohejbal je dynamičtější, náročnější na pohybovou koordinaci i fyzičku obecně, ale také tyto schopnosti lépe rozvíjí.

Mám možnost pozorovat žáky ve věku kolem deseti- dvanácti let a už bych je na tři dopady hrát nenechal, protože tím si člověk do budoucna utváří špatné návyky - ti šikovnější na síti na to hřeší a naučí se ostatní herní činnosti flákat, protože to doženou na síti, tedy na 3 dopady a zatím.▲0▼

Souhlas s Martinem, až na poslední odstavec. Děti tak do 13ti let, bych nenechal hrát ani na tři, ani na dva, ani na jeden. Ty by měly trénovat fyzickou přípravu, všestrannou gymnastiku a maximálně fotbal s velmi lehkým míčem (ještě lehčím než odlehčeným nohejbalovým, např. volejbalovým). Až po 13 roce by měly pomalu začít trénink a hru. Do té doby se jim totiž vyvíjí kostra a nohejbalem (jednostranným zatížením) si ji deformují.▲0▼

To máš asi pravdu, ale neumím si moc představit zkoušet s těma počítačovýma dětma nějakou gymnastiku. To vidím jako jeden z největších problémů nohejbalu v budoucnu, že je na koordinaci pohybu, pohybový rozsah daleko náročnější než třeba flórbal, kde těm pavoučkům rozdaj hole a můžou se začít mydlit.

Druhá věc je, že všichni tihle mladíci zkouší po vzoru Chalupy a dalších údery ve stojce a přitom to pořádně neumí s nohou na zemi :( Nevím jaké máte vy zkušenosti, řešíte to nějak? Omlouvám se, trochu jsem odbočil od tématu.▲0▼

Dekuji vsem za postrehy a rady, potvrdilo mi to, co jsem predpokladal. U nas je to herne na rozumne urovni, takze dva dopady jsou na miste. Jedna z tech dulezitych veci byla prave ta, ze od toho ocekavam zlepseni predevsim prijmu. Ja byl uceny posilat prijem opravdu k siti uz jako zak. Je pravda, ze tri dopady vam daji hromadu casu a ta hra je pak "flegmatictejsi".

Co se tyka tech zaku, tak za sebe muzu napsat ten postreh, ze jsem s nohejbalem zacinal ve 13ti letech, na siti s 110 cm, celym hristem a klasickym micem (ne odlehcenym). Ze zacatku to bylo opravdu narocny, nohy i hlava dost bolely, ale behem pul roku to vsechno sedlo. Ovsem neumim si predstavit to takhle mit treba v deseti letech... Nohejbal je sam o sobe narocny sport, co se techniky tyka a ne kazdy ho zvladne. Pro deti je dost narocny a ta vseobecna priprava je tam strasne dulezita. Myslim, ze rozvoj vseobecnych aktivit je spravny zacatek.▲0▼